Pamatujete si, kde jste byli, když jste poprvé slyšeli o programu Artemis? Možná jste četli můj seriál o novém závodu o Měsíc, kde jsem rozebíral techniku a plány. Teorie je ale u konce. Na startovní rampě 39B na Floridě se již tyčí raketa SLS. Čtyři lidé dokončují poslední fázi příprav, aby se vydali na cestu, kterou žádný člověk neabsolvoval od roku 1972.

(Raketa SLS)

Startovní okno se otevírá 6. února. Pokud vše půjde podle plánu, čeká nás desetidenní dobrodružství, které navždy změní kosmonautiku. Pojďme se podívat, co přesně se tam nahoře bude dít.

Kdo sedí v kabině? Posádka "poprvé"

Než zažehneme motory, připomeňme si, kdo riskuje své životy. Tahle posádka byla vybrána tak, aby reprezentovala lidstvo 21. století, ne jen jednu zemi nebo demografickou skupinu:

• Reid Wiseman (Velitel): Zkušený pilot a veterán z ISS.
• Victor Glover (Pilot): První člověk tmavé pleti, který se vydá k Měsíci.
• Christina Koch (Letová specialistka): Držitelka rekordu za nejdelší pobyt ženy ve vesmíru a první žena, která opustí oběžnou dráhu Země.
• Jeremy Hansen (Letový specialista): Kanaďan. První ne-Američan v historii, který poletí k Měsíci. O jeho roli a zapojení Kanady jsem psal v článku o mezinárodní spolupráci.

(Posádka Artemis II)

Fáze 1: Start a "kontrola brzd" na oběžné dráze

Až se zapálí motory rakety SLS, uvidíme (a na Floridě i ucítíme) nejsilnější úspěšný start rakety s lidskou posádkou v historii. Ale pozor, Orion nezamíří k Měsíci hned.

Prvních 24 hodin stráví posádka na vysoké oběžné dráze Země. Je to bezpečnostní pojistka. Astronauti musí manuálně otestovat všechny systémy podpory života, řízení a komunikace. Pokud by se cokoliv pokazilo (např. by nefungovaly toalety nebo recyklace vzduchu), jsou stále blízko domova a mohou se rychle vrátit. Teprve když dá řídící středisko "GO", zažehne se motor horního stupně (ICPS) a vystřelí je z gravitačního sevření Země.

Fáze 2: Cesta tam a průlet kolem odvrácené strany

Cesta k Měsíci potrvá čtyři dny. Pro posádku to bude relativně klidná fáze, kdy budou sledovat, jak se Země zmenšuje do velikosti kuličky – pohled, který znají jen astronauti Apolla.

Klíčový moment nastane u Měsíce. Orion nebude vstupovat na jeho oběžnou dráhu (jako to dělalo Apollo). Místo toho využije takzvanou volnou návratovou dráhu (free-return trajectory). Loď proletí za odvrácenou stranou Měsíce ve výšce několika tisíc kilometrů. Gravitace Měsíce ji "chytí", otočí a jako prakem ji vystřelí zpátky k Zemi.

Toto je geniální fyzikální trik. Kdyby v tu chvíli lodi selhal hlavní motor, gravitace se postará o to, že se posádka i bez paliva vrátí domů.

Evropské srdce lodi

Během celé této cesty bude posádku naživu udržovat technologie, na kterou můžeme být v Evropě pyšní. Jak jsem detailně rozebíral v článku o evropské jízdence ke hvězdám, za kabinou posádky je připojen Evropský servisní modul (ESM). Ten zajišťuje elektřinu ze solárních panelů, vodu, kyslík a hlavně pohon. Úspěch mise Artemis II tak leží na bedrech evropských inženýrů stejně jako těch amerických.

(Evropský servisní modul)

Fáze 3: Ohnivý návrat a rekordní rychlost

Po průletu kolem Měsíce čekají astronauty další 4 dny cesty zpět. Návrat bude tou nejnebezpečnější částí. Orion vstoupí do zemské atmosféry rychlostí téměř 40 000 km/h (mnohem rychleji, než když se vrací lodě z ISS).

Tepelný štít se rozžhaví na 2 700 °C. Musí vydržet. U nepilotované mise Artemis I došlo k většímu opotřebení štítu, než se čekalo, a inženýři strávili roky analýzou a úpravami, aby si byli jistí, že je to bezpečné. Až se nad Pacifikem otevřou padáky a kabina šplouchne do vody, bude to znamenat jediné: Jsme připraveni na další krok. Na přistání.

Takže si seřiďte hodinky. Další velký skok pro lidstvo začíná.