"To je ono!" Česká spojka

Než se přeneseme nad severní Itálii, musíme začít u nás. Případ z roku 1987 nad Vranovskou přehradou je právem považován za jeden z nejznámějších incidentů v historii české ufologie. Nejde jen o pozorování, ale o přímý, více než dvouhodinový "manévrový souboj" bitevního vrtulníku s neznámým objektem.

Klíčový moment přišel o mnoho let později. Když byly československým pilotům zapojeným do tohoto incidentu (díky práci českých badatelů jako Jaroslav Mareš a Vladimír Šiška) ukázány fotografie z Itálie, jejich reakce byla okamžitá. Bez váhání potvrdili: "To je ono."

Dva různé týmy vojenských profesionálů, oddělené osmi lety a "železnou oponou", popsaly a poznaly identický, nevysvětlitelný fenomén.

Incident nad Trevisem: Rozkaz zněl jasně

Píše se 18. červen 1979, je přesně 11:30 dopoledne. Na vojenském letišti Istrana u Trevisa hlásí operátoři radaru neznámý cíl. Není to chyba – personál na zemi vzápětí potvrzuje pozorování podivného tmavého objektu dalekohledy.

Šťastnou shodou okolností se právě z cvičného letu vrací pilot Giancarlo Cecconi ve svém průzkumném stíhacím bombardéru Fiat G-91R. Okamžitě dostává rozkaz: "Prověřte cíl."

Cecconi se vydává směrem k objektu. Daří se mu nevídaná věc – přiblíží se na vzdálenost pouhých 70 až 80 metrů. To, co vidí na vlastní oči, není letadlo, vrtulník ani balón.

(Matně černý válec, dlouhý asi osm metrů a široký tři metry)

Anatomie vetřelce

Pilot později detailně popsal, co přesně viděl. Objekt byl matně černý válec, dlouhý asi osm metrů a široký tři metry. Na horní, mírně zploštělé straně, se nacházela malá, bílá nebo průhledná "kopule", připomínající kabinu. Objekt se nepohyboval plynule, ale jaksi trhaně.

Co bylo ale nejvíce znepokojivé, byly jeho manévry. Objekt prokazoval známky inteligentního řízení:

• Reakce: Neustále se k Cecconiho stíhačce natáčel "čelem". Nikdy nedovolil, aby se mu pilot dostal k boku, jako by si aktivně hlídal svou pozici.
• Pohyb: Prováděl bleskové, trhavé změny výšky (tzv. "skoky") v řádech stovek metrů, a to ve výškách mezi 2 až 4 kilometry. Takové vertikální zrychlení by zničilo jakéhokoliv lidského pilota a bylo daleko za možnostmi tehdejší (i dnešní) známé techniky.

Cecconi, jehož letoun byl vybaven kamerami pro průzkum, během celého pět minut trvajícího setkání pořídil celkem 82 snímků. Poté objekt zmizel. Stejně náhle, jako se objevil – během jediného otočení radaru byl pryč. Zmizel z obrazovky, z dohledu pilota i pozorovatelů na zemi.

(Další ze série snímků, zachycující tmavý objekt nad krajinou. Většina z pořízených 82 fotografií nebyla nikdy zveřejněna.)

Oficiální vysvětlení: Balón, který neobstojí

Po přistání byl Cecconi pochopitelně zvědavý na vyvolané snímky. Armáda však většinu z nich okamžitě zabavila. Teprve po letech tlaku ze strany italských ufologických organizací (jako je CISU) ministerstvo obrany v roce 1984 uvolnilo tři nejméně zřetelné fotografie.

Spolu s nimi se objevilo "vysvětlení". Úřady sice oficiálně nic nepotvrdily, ale objevilo se anonymní svědectví lidí, kteří tvrdili, že v té době vypustili černý pytel na odpadky nebo malý "párty" balónek ve tvaru válce (tzv. UFO-Salar).

(Párty balón UFO-Salar)

Toto vysvětlení má ale zásadní trhliny, na které upozornil i sám pilot:

• Pilotovo svědectví: Giancarlo Cecconi opakovaně a důrazně prohlásil, že to, co viděl, rozhodně nebyl balón. Popsal to jako pevný, kovový, řízený objekt.
• Manévry: Žádný pytel na odpadky ani pouťový balón nedokáže skákat o stovky metrů nahoru a dolů nebo aktivně manévrovat vůči stíhačce.
• Radar: Objekt byl jasně viditelný na vojenském radaru, což u malého plastového pytle nedává smysl.
• Odolnost: Jakýkoliv křehký balón by byl téměř jistě roztrhán na kusy turbulencemi od motoru stíhačky, která kolem něj proletěla ve vzdálenosti 80 metrů.

(Detailní záběr objektu z Trevisa. Tvar "válce" nebo "doutníku" je i přes nízkou kvalitu snímku zřejmý.)

Dvě země, jedna záhada

Italské úřady k případu mlčí. Co nám tedy zbývá? Na jedné straně máme incident z Trevisa (1979), na straně druhé z Vranova (1987).

Společné znaky jsou až příliš nápadné:

• Svědci: V obou případech šlo o vysoce trénované vojenské piloty, jejichž primárním úkolem je identifikovat objekty ve vzduchu.
• Tvar: V obou případech je popisován doutníkový či válcovitý tvar bez křídel a pohonu. (Rozdíl v barvě – černá vs. stříbrná – může být dán světelnými podmínkami, ale na černobílých fotkách je rozdíl irelevantní).
• Chování: V obou případech objekt prováděl extrémní, "nemožné" manévry a aktivně reagoval na přítomnost vojenského stroje.

Když českoslovenští piloti potvrdili, že fotky z Itálie zobrazují "to samé", co viděli nad Vranovem, poskytli tím neuvěřitelně silné svědectví. Nejde o ojedinělou anomálii. Dva týmy profesionálů, oddělené časem i politikou, se setkaly s identickým, dosud nevysvětleným fenoménem.

Za podrobným zmapováním českého incidentu stojí především badatelé z Projektu Záře. Chtěli byste se o jejich vyšetřování a o případu nad Vranovem dozvědět více podrobností? Dejte mi vědět v komentářích!